Vladimír Úlehla

Mezinárodně uznávaný biolog se narodil 16. 7. 1888 ve Vídni. Se změnami působišť svého otce, pokrokového pedagoga Josefa Úlehly (1852–1933), prošel různými moravskými městy. Gymnázium začal studovat v roce 1899 v Brně, poté pokračoval v Kyjově (1900–1904), na rok se vrátil zpět do Brna a studia ukončil v roce 1907 ve Strážnici. Poté studoval rostlinnou fyziologii na Filozofické fakultě UK v Praze (1907–1908) a ve Štrasburku (1908–1911). V letech 1912–13 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku. Za první světové války byl vězněn pro panslavismus, po rehabilitaci bojoval na italské a francouzské frontě. Po válce krátce velel čs. posádce v Hodoníně. Působil jako asistent Ústavu fyziologie rostlin přírodovědecké fakulty UK v Praze. V roce 1921 přešel na MU v Brně, kde založil a vedl Ústav pro fyziologii rostlin. Po studijním pobytu v USA, Mexiku a Kanadě byl jmenován řádným profesorem brněnské univerzity. Zde mj. zaváděl novátorské metody filmování růstu rostlin. V letech 1934–38 pracoval jako vědecký redaktor Lidových novin. Po válce zastával nejprve funkci děkana Přírodovědecké fakultě MU v Brně (1945–46) a poté Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci (1946–47).

Vladimír Úlehla byl také významnou osobností veřejného a kulturního života. Jeho mimořádné hudební nadání se stalo východiskem k celoživotnímu zájmu o lidovou píseň, k níž ho přivedl při pobytu ve Strážnici učitel Hynek Bíma. Se sběrem písní ve Strážnici a okolí začal už v letech 1905–12. Jeho nejplodnější sběratelská činnost spadá však do období okupace, kdy mu bylo znemožněno pedagogicky a vědecky pracovat. V roce 1931 založil studijní sdružení Velká, které se zabývalo životem obyvatel ve Velké nad Veličkou. V letech 1931–32 natočil na Horňácku celovečerní film Mizející svět, příběh lásky z moravsko-slovenského pomezí, který však narazil na nepochopení veřejnosti a způsobil mu finanční úpadek. Z bohatého filmového materiálu vytvořil ještě dalších šest krátkých dokumentárních filmů. Byl také autorem mnoha veřejných přednášek, rozhlasových relací a pásem o lidové kultuře. Své poznatky o lidové písni shrnul v brožurce Padesát moravských písní (1940). Završením jeho dlouholetého sběratelského a badatelského úsilí v oblasti hudebního folkloru byla kniha Živá píseň (1949), v níž se snažil aplikovat biologické metody na analýzu strážnické lidové písně. Odvážná a do té doby neobvyklá stanoviska, které v publikaci zveřejnil, vyvolaly živé ohlasy i protichůdná hodnocení. Mnoho jeho názorů na lidovou píseň, zůstalo nepochopeno a odmítáno, zůstávají však nadčasové a inspirativní.

V roce 1946 vedl spolu s Antonínem Václavíkem národopisné kurzy v Brně, v témže roce založil Moravský taneční a pěvecký sbor. Podílel se na přípravách prvních ročníků MFF Strážnice. Patřil k zakládajícím osobnostem organizovaného souborového hnutí na Moravě.

Vladimír Úlehla zemřel 3. července 1947 v Brně. Jeho čestný hrob se nachází na Ústředním hřbitově města Brna. Od roku 1998 nese jeho jméno ulice v Brně – Líšni.

Použité zdroje:
PAVLICOVÁ, Martina a UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. 238 s., s.124-125. ISBN 80-86156-06-0.
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. s.236-237. ISBN 978-80-204-1711-4.
-Kal-. Prof. PhDr. Vladimír Úlehla. In: Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. Muzeum města Brna, aktualizace 11.4.2018, [cit. 2018-07-04]. Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=414