Marie Kudeříková

Marie Kudeříková se narodila 24. 3. 1921 ve Vnorovech jako nejstarší dcera bývalého ruského legionáře Josefa Kudeříka a jeho manželky Františky rozené Kubínové, uznávané malérečky kraslic a vnorovských lidových ornamentů. Rodina se hlásila ke katolickému náboženství, otec cvičil v tělovýchovné jednotě Orel. Ve třicátých letech získal otec zaměstnání u československých státních drah ve stanici Vrbovce na moravsko-slovenském pomezí, kam se rodina přestěhovala. Kudeříkovy děti jezdily do české školy ve Velké nad Veličkou. Později studovaly na gymnáziu ve Strážnici (i mladší sestra Bětka). Zde se Maruška seznámila se svým spolužákem Juliusem Kramaričem, který se už tehdy hlásil ke komunistickým a marxistickým ideálům. Hned po okupaci se zapojila do ilegální činnosti, protože dobře znala terén moravsko-slovenského pomezí, převáděla přes hranici uprchlíky z protektorátu. Kromě toho rozšiřovala letáky a předávala zprávy o přesunech německých vojáků. Tuto činnost po maturitě v roce 1940 přerušila, protože odešla studovat jazykovou školu do Veverské Bítýšky. Brzy se i tady zapojila do ilegální odbojové práce. Spolupracovala se Svazem komunistické mládeže a jinými protifašistickými organizacemi na Brněnsku. Soustředila kolem sebe skupinu mladých lidí z okolí městečka a řídila jejich ilegální a sabotážní činnost. Po dokončení školy pracovala v textilní továrně RICO. Po vlně zatýkání ve Veverské Bítýšce odešla na podzim roku 1941 do Brna. Za pár týdnů, 5. 12. 1941 byla Maruška Kudeříková gestapem zatčena. Prošla tvrdými výslechy v Brně na Cejlu a v Praze v pověstné „Pečkárně“, ale nepromluvila. Po dlouhém věznění ji poslali k soudu do Breslau (Vratislav), kde byla 16. 11. 1942 odsouzena k trestu smrti stětím sekerou. Po rozsudku byla více než sto dní v cele smrti. Zde napsala 32 dopisů svým blízkým, které vynesla její kamarádka a jedna obětavá dozorkyně. Po válce vyšly v knížce ZLOMKY ŽIVOTA. Maruška Kudeříková byla popravena 26. 3. 1943 a předtím jí ostříhali její krásné dlouhé černé vlasy.

Po osvobození jejího hrdinství plně využil komunistický režim. Byl o ní natočen celovečerní snímek …a pozdravuji vlaštovky (1972) v hlavní roli s Magdou Vášáryovou.

V roce 1978 byla ve Vnorovech zbudována síň slávy a pamětní deska Marie Kudeříkové. Po revoluci v roce 1989 se o ní přestalo mluvit, ale přesto památku na statečnou dívku najdeme v řadě měst. Jméno Marie Kudeříkové nese základní škola ve Strážnici, ulice ve Veverské Bítýšce, ve Znojmě, v Brně či v Praze. Pamětní desku má ve Vrbovcích, pomníky najdeme ve Vnorovech, v Brně nebo v Olomouci.

Použitá literatura:
KUDEŘÍKOVÁ, Marie. Zlomky života. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1975. 140 s.
MIČKA, Antonín. Vlastenka Marie Kudeříková. Malovaný kraj. Roč. 52, č. 2 (2006), s. 9.
Marie Kudeříková. Obec Vnorovy: oficiální stránky obce [on-line]. 2023. [2023-03-23]. Dostupné z: http://www.vnorovy.cz/shortcodes/slavni-rodaci/marie-kuderikova.
Marie Kudeříková. Wikipedia: otevřená encyklopedie [on-line]. 4. 3. 2023. [2023-03-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie-Kudeříková