Josef Sedlář

Jožka Sedlář se narodil 4. března 1919 v Nětčicích (tehdy nebyly součástí Kyjova) do početné rodiny výborného zpěváka a pamětníka starých písní. Jako nejmladšího z osmi dětí, ho po brzké smrti rodičů vychovávali sourozenci. V Kyjově u pana Kolence se vyučil knihkupcem a láska ke knihám mu zůstala po celý život. Začal sbírat zpěvníky lidových písní od nejstarších Sušilových a Bartošových až po ty současné. Z Kyjova odešel k Baťovi do Zlína s perspektivou, že se jednou stane obchodníkem. Stejně jako ostatní začal u Bati od píky a dostal se až do zahraniční expedice. Ve Zlíně začal navštěvovat také slovácký soubor, poté přešel do nově vzniklého Slováckého krúžku v Kyjově. Za války na dva roky činnost v krúžku přerušil, protože jako „totálně nasazený“ musel odjet na práce do Štyrského Hradce. Sice se mu podařilo utéct, hrozilo mu však vězení, jemuž se vyhnul se štěstím, díky amnestii pro uprchlíky v roce 1945. Po válce se stal obchodníkem s luxusní obuví, posléze se musel přeorientovat na práci v kyjovské cihelně. Několikrát se mu podařilo zastavit těžbu v hliništi, když se objevila „kulturní vrstva“. Několik jeho nálezů keramiky je uloženo ve sbírkách kyjovského muzea. Po ochabení třídního boje se stal Jožka Sedlář vedoucím školní jídelny.

Po válce opět patřil Jožka Sedlář k aktivním členům slováckého krúžku. Dělal hospodáře, jednatele, vedoucího, starostu a v posledních letech starostu čestného. Hned po válce se snažil obnovit tradici předválečných Slováckých roků, to se mu podařilo až v roce 1956. Ten měl ovšem takový úspěch, že hned v následujícím roce se konal další ke 100. výročí narození etnografa Josefa Klvani. Jožka Sedlář patřil mezi hlavní postavy znovu obnoveného Slováckého roku, projevil se jako dobrý organizátor a spolutvůrce programu. Díky jeho zásluze se v programu objevila i Jízda králů ze Skoronic, která nikdy nevynechala zastavení u Sedlářů. Každoročním svátkem pro něj byly kyjovské hody, které v roli starosty vždy povoloval, oblékl si kožuch, nasadil beranicu, připnul rozmarýnu, uchopil sotůrek a zapálil viržinku.

Kromě folkloru se věnoval vinohradu a sklepnímu hospodářství. Jeho vinný sklep se stal významným kulturním fenoménem, který hostil řadu známých osobností. Za všechny jmenujme Františka Nepila, který do kroniky sklepa zapsal: „…Celý večer jsem ochutnával dobrá a ještě lepší vína. Bože, to byly užitečné chvíle! Jak se nám rozšířil obzor.“

V roce 1998 obdržel Cenu města Kyjova za podíl na obnově zachování lidové tradice v Kyjově ve Slováckém krúžku a Slováckém souboru a dlouholeté členství v programové radě Slováckého roku v Kyjově. Josef Sedlář zemřel 8. ledna 2003.

Použitá literatura:
DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. 2. vyd. Kyjov: Kyjovské Slovácko v pohybu, 2006. 184 s., s. 120-123. ISBN 80-239-8070-X
SPĚVÁK, Přemysl. J. Sedlář obnovitel v Kyjově folklorní tradice. Slovácko. Roč. 106, č. 2 (8. 1. 2013), s. 1 a 4.