* 05.03.1906 – † 14.08.2002
Béda Mayer Peretz
Béda Mayer se narodil v Hodoníně, kde jeho rodiče Julius a Amalie (rozená Redlich) měli blízko železniční stanice známou hospodu, kterou založil jeho dědeček. Po vzoru svého staršího bratra Lea (1900–1944), pozdějšího pražského avantgardního architekta, začal malovat. Talentu mladého Bédy si všiml také profesor kreslení Rudolf Livora ze Státní reálky v Hodoníně. Učil se z obrazů, které byly vystaveny v hodonínském Domě umělců (Uprka, Benka, Zrzavý), mnoho se naučil od německých expresionistů, později se mu vzorem stali Oskar Kokoschka a Marc Chagall. V roce 1924 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, studia však nedokončil. Vrátil se zpět do Hodonína a pomáhal matce s podnikáním. Ve třicátých letech se stal uznávaným ilustrátorem Synkova nakladatelství, kde byly jeho lepty zveřejňovány v edici klasické literatury. Byl členem tělovýchovného spolku Makabi a později vedl knihovnu sionistického hnutí, kde hrál i divadlo.
Po vypuknutí druhé světové války odjel k bratrovi, který už měl na kontě několik úspěšně postavených funkcionalisticky vil, do Prahy. Od jednoho zákazníka dostal Leo Mayer vízum do Ameriky, ale odmítl odjet, zahynul v Osvětimi stejně jako řada jejich příbuzných. Béda odcestoval 30. 11. 1939 se skupinou sionistické mládeže do Bratislavy, odkud byla organizována ilegální imigrace do Palestiny. Cestou se spřátelil s malířem Fritzem Heandelem (1910–1945) z Liberce, na něhož pohlížel jako na svůj vzor. V roce 1940 se spolu s dalšími šestnácti sty českými a rakouskými Židy prchajícími z Evropy dostal na parnících až do Palestiny. Tam jim koloniální úřady Britského impéria, zakázaly vstup na pevninu a deportovaly je na tropický ostrov Mauricius. Zde byly běženci ubytování v otřesných podmínkách v místním vězení. Židé se zde snažili žít svůj vlastní život. Béda Mayer se zde ožel s Greti Beerovou (1917–2003) z Českých Budějovic. Béda Mayer a Fritz Haendel v roce 1942 pomocí místních obyvatel uspořádali výstavu svých děl na radnici v Curepipe. Mayer se vrátil k malování a dřevorytu, dostal zakázky na reprodukce starých mistrů, na jejichž pozadí maloval mauricijskou krajinu, začal dávat lekce kreslení a grafiky. Od správy ostrova získal zakázku na tisk dřevorytových plakátů pro veřejná oznámení.
Dne 26. 8. 1945 byly spolu s manželkou a dalšími deportován do Palestiny, jako legální přistěhovalci. Nejdříve pobývali v kolonii Šaar Hefer, později přešli do Herzlije, kde se znovu vzali. Béda přijal jméno Peretz a v říjnu 1945 uspořádal první výstavu svých kreseb a dřevorytů z Mauricia. Živil se klopotně: zkoušel různé druhy a žánry výtvarné práce, vyráběl keramické talíře s hebrejskou abecedou, maloval budovatele nové země a místní krajiny, nakonec se stal malířem dřevěných kredencí, poliček a židlí. Znovu se pustil do vlastní tvorby. Do konce života maloval až chagallovsky barevné výjevy navozující u diváka ponurý dojem. Zachycoval převážně vzpomínky, alegorie a biblické vize. Jeho postavy mají často masku nebo jsou zcela bez tváře. Béda Mayer maloval do posledních let a měsíců svého života. Když si nebyl jistý tahem štětce, začal nanášet barvy prsty. Vznikly obrazy jako Stařec se svými vzpomínkami (1999), Padající muž (2001), Paměť netrpělivého starce (2001).
Béda Peretz se nikdy nestal slavným a ani o to neusiloval, má však velký okruh ctitelů. Jeho obrazy najdeme v Herzliji v Muzeu současného umění a u řady soukromých sběratelů. Českému publiku byla tvorba Peterze Bédy Mayera a jeho přítele Fritze Heandela představena díky výstavě Lodní lístek do ráje, která byla prezentována 2005 v Terezíně.