Anna Hladká

Anna Hladká, rozená Vlčková (16. října 1891, Zábřezí), průkopnice ženského odborného vzdělávání v Hodoníně se stala ředitelkou Veřejné odborné školy pro ženská povolání v Hodoníně 1. září 1920. Škola, původně založená v roce 1907 jako dívčí průmyslová škola pokračovací, měla za cíl připravovat mladé ženy na praktické povolání i každodenní život v domácnosti. Po počátečních letech výuky v pronajatých domech získala instituce v roce 1919 stabilní sídlo v budově bývalé německé reálky. Anna Hladká vystudovala brněnské lyceum a Ústav učitelský odborných škol v Brně, který dokončila v roce 1912. Svou pedagogickou dráhu začínala jako výpomocná učitelka na několika školách v Čechách a na Moravě. V roce 1923 se provdala za praktického lékaře MUDr. Josefa Hladkého a o rok později se jim narodil syn Jiří. Během svého více než osmnáctiletého působení v čele školy Anna Hladká vybudovala moderní vzdělávací instituci. Škola nabízela dvouletou odbornou výuku, živnostenské pracoviště pro šití oděvů, pětiměsíční kurzy domácnosti a řadu lidových kurzů šití, vaření či vyšívání. Do školního roku 1938–1939 se přihlásilo 210 žákyň. Sama vyučovala český jazyk, živnostenské písemnosti, zdravotní péči a péči o dítě, přičemž byla studentkami vnímána jako laskavá a bystrá ředitelka i učitelka. Díky svým organizačním schopnostem zajistila škole potřebné učebny, odborné vybavení, kuchyni, prádelnu i knihovnu a dostatek kvalifikovaných učitelů. Aktivně se účastnila také veřejného života – byla členkou výboru Svazu učitelstva odborných škol pro ženská povolání a působila ve zkušební komisi učitelů v Brně. Anna Hladká odešla do důchodu poprvé v roce 1939, kdy byla oceněna děkovným dekretem ministra školství Dr. Jana Kaprase, a podruhé v roce 1951, kdy definitivně ukončila pedagogickou činnost. Její práce a přístup ke vzdělávání zanechaly trvalý odkaz – škola, kterou vedla, byla uznávána za příklad kvalitní přípravy dívek pro profesní i rodinný život.